Neznalost angličtiny mi málem zničila život

Jmenuji se Martina, žiji v krásném rodinném domku na okraji Hradce Králové a živím se jako obchodní asistentka jedné nejmenované společnosti u nás v Hradci. Pro tuto společnost pracuji již řadu let. Nejsem si jistá, zda to nyní správně počítám, ale myslím si, že letošním rokem jsem zahájila svou již 14. sezonu v této firmě. Jsem zde spokojená, svou práci miluji a naplňuje mě. Avšak před pár lety tomu tak nebylo a málem hrozilo, že o práci přijdu. Proč? Tak to si rozhodně poslechněte.

Spojení s britským investorem

Ekonomická krize zasáhla velkou část trhu a naši společnost postihla také. Už to vypadalo, že všichni přijdeme o práci, když se najednou objevil britský investor, který se s námi chtěl spojit a pokračovat dál v našem podnikání. Ulevilo se nám, ale netušili jsme, co přijde dále.

Po spojení s britským protějškem se mnoho věcí u nás změnilo a to včetně vedení. Byl vyměněný komplet celý náš management. Místo českého vedení nastoupilo to anglické. A tady se vyskytl pro mě a několik mých kolegyň největší kámen úrazu.

Naučte se anglicky nebo odejděte

Jednoho krásného dne nám na velmi dlouhé poradě bylo tlumočnicí oznámeno, že buď se naučíme anglicky na komunikativní úrovni, nebo si musíme hledat novou práci. Zůstali jsme jako opařené. A zároveň nám vrtalo hlavou, jak je možné že nás to nenapadlo samotné. Bylo to přeci naprosto očividné. Museli jsme umět mluvit anglicky, když jsou všichni naši nadřízení Britové. Dostali jsme lhůtu 6 měsíců na to, abychom začali mluvit anglicky alespoň v základní úrovni. Daly jsme s děvčaty hlavy dohromady a šly se podívat na ukázkovou hodinu jazykové školy LITE přímo u nás v Hradci Králové.

Byly jsme nadšené

Na ukázkové hodině jsme se nestačily divit. Nejen, že po nás nikdo nechtěl, abychom psaly zbytečné testy, biflovaly se slovíčka nebo trávily večery s nosy zabořenými do učebnic, ale ještě navíc k tomu všemu jsme se tam hrozně nasmály. Slovo dalo slovo a já se všemi svými kolegyněmi jsme začaly pravidelně docházet na kurzy angličtiny.

Konec dobrý, všechno dobré

Během 4 měsíců jsme se naučily mluvit anglicky dostatečně na to, abychom se domluvily. Trénovaly jsme i spolu mimo výuku. Psaly jsme si v angličtině, telefonovaly jsme si v angličtině a tímto způsobem jsme si ten jazyk opravdu vžily a ztotožnily se s ním. Po 6 měsících si nás naše vedení prokleplo a zjistilo, že mluvíme více než přijatelně. A tak nám práce zůstala. A nejen to. Z party kolegyň se staly ty nejlepší přítelkyně, které se vzájemně podporují.